Zde můžete vyhledávat pouze recepty uvedené v kategorii Papiňák.
Pro tyto recepty používám elektrický tlakový hrnec který zvládne i pomalé vaření.
Většina receptů v téhle sekci se dá vařit pomalu ale také pod tlakem.
Více informací ohledně časů vaření najdete zde.
Thajské Massaman KariOd PeterMassaman Neua, bohaté a aromatické thajské kari s hovězím masem, má perské a malajské vlivy, které do Thajska přivezli muslimští obchodníci v 17. století. Jeho směs indických koření, kokosového mléka a místních thajských ingrediencí odráží kulturní propojení období Ayutthaya. Massaman Neua vyniká jedinečnou kombinací thajských, indických a perských chutí, spojující teplá koření, jako jsou skořice, kardamom a kmín, s bohatým kokosovým mlékem a jemně dušeným hovězím masem. Jeho lehce sladký, slaný a mírně pikantní profil, doplněný arašídy a bramborami, z něj činí zároveň uklidňující i komplexní pokrm.Indická CizrnaOd PeterCizrna má v lidské stravě dlouhou historii, která sahá až do starověku. Archeologické důkazy naznačují, že cizrna byla pěstována na Středním východě asi před 7500 lety. Chana Masala má své kořeny v indické kuchyni, kde byla cizrna (chana) základní po staletí. Cizrna je všestranná luštěnina a v indické kuchyni je široce používána v různých podobách. Cizrna se na indickém subkontinentu pěstuje po tisíce let a používání různých koření v kulinářských postupech je hluboce zakořeněno ve starodávných indických tradicích.Čirý Kuřecí VývarOd PeterSlepičí polévka je po staletí, ne-li tisíciletí, uklidňujícím pokrmem a lékem pro nemocné napříč různými kulturami. Původ a vývoj kuřecí polévky jsou zakořeněny ve starověkých kulinářských tradicích a je těžké určit přesný začátek. Dávno před zaznamenanou historií starověké národy vařily kosti, maso a někdy i zeleninu ve vodě, aby vytvořily výživné vývary. I když je obtížné určit konkrétní původ kuřecího vývaru, je bezpečné předpokládat, že jakmile lidé začali domestikovat drůbež, začali vyrábět vývar z kuřete. Ve starověkém Řecku byl lékař Hippokrates (asi 460 – 370 př. n. l.) znám tím, že používal čiré vývary, včetně kuřecího, k léčbě pacientů, zejména těch s trávicími potížemi. Čirost vývaru byla pravděpodobně důležitá pro zajištění jeho čistoty a jemnosti.Pošírované HruškyOd PeterHistorii pošírovaných hrušek jako dezertu lze vysledovat až k evropským kulinářským tradicím, zejména ve Francii, kde bylo pošírovaní ovoce po staletí oblíbeným způsobem vaření. Pošírované hrušky, francouzsky známé také jako „poires pochées“, jsou jako jemný a elegantní dezert oblíbené již mnoho let. V 17. a 18. století se popularita pošírovaných hrušek rozšířila po celé Evropě a stala se oblíbeným dezertem v různých zemích a kulturách. Pošírované hrušky se často připravovaly ve sladkém sirupu vyrobeném z cukru, vody a příchutí, jako je koření, vanilka nebo citrusy. Hrušky se v sirupu jemně dusily, dokud nezměkly a nevstřebaly chutě pošírovací tekutiny.Indická Rajčatová PolévkaOd PeterIndická rajčatová polévka, známá jako „Tamatar Shorba“ nebo „Tamatar Ka Soup“ v hindštině, je oblíbeným a chutným pokrmem v indické kuchyni. Zatímco přesný původ indické rajčatové polévky není dobře zdokumentován, má se za to, že se vyvinula jako variace rajčatové polévky západního stylu představené během britského koloniálního období. Rajčata nepocházejí z indického subkontinentu a do Indie je dovezli Portugalci v 16. století. Zpočátku byla rajčata považována za okrasné rostliny a v indické kuchyni se běžně nepoužívala. Postupem času si však získaly uznání a staly se nedílnou součástí různých regionálních kuchyní. Způsob přípravy se může v různých regionech a domácnostech v Indii lišit. Typický recept však zahrnuje orestování cibule, česneku a koření na oleji nebo ghí (přepuštěném másle), přidání čerstvých rajčat a vaření, dokud nezměknou. Směs pak rozmixujeme a přecedíme, abychom dosáhli hladké konzistence. Pro zvýraznění chuti lze přidat další koření, jako je sůl, pepř a bylinky. Některé varianty mohou také zahrnovat přidání smetany nebo jogurtu pro krémovější texturu.Pečené FazoleOd PeterJednu z prvních zaznamenaných zmínek o pečených fazolích v anglicky mluvící Severní Americe lze nalézt v kuchařce z roku 1732 s názvem „The Compleat Housewife“ od Elizy Smithové. Recept popisoval vaření fazolí s vepřovým sádlem nebo slaným vepřovým masem a jejich oslazení melasou před pomalým pečením v hrnci nebo troubě. Tato metoda umožnila fazolím absorbovat chutě a vyvinout bohatou, sladkou a pikantní chuť. Pečené fazole si v koloniální Americe získaly oblibu díky své cenové dostupnosti, dlouhé trvanlivosti a výživným vlastnostem. Fazole byly snadno dostupné, levné a mohly být skladovány po delší dobu. Staly se základem stravy prvních amerických kolonistů, zejména v Nové Anglii. V 19. století rostla obliba pečených fazolí, protože byly zavedeny komerční metody konzervování. Konzervované pečené fazole se staly pohodlnou a široce dostupnou možností, díky čemuž jsou ještě dostupnější pro lidi po celých Spojených státech a dalších částech světa.Vepřové ChasuOd PeterPůvod vepřového masa chashu lze vysledovat až do Číny, kde je známé jako Char Siu. Technika pečení nebo dušení vepřového masa a jeho dochucování sladko-slanou omáčkou je součástí čínské kuchyně již po staletí. Čínští přistěhovalci přinesli do Japonska své kulinářské tradice, včetně konceptu Char Siu. Výraz „Chashu“ je odvozen z kantonského výrazu „Char Siu“, což v angličtině znamená „pečené na vidličce“ nebo „spálená vidličkou“. Jedná se o tradiční způsob vaření vepřového masa napíchnutím na dlouhé vidličky a opékáním na otevřeném ohni nebo ve speciální peci. Přesný původ vepřového masa Chashu není jasný, ale předpokládá se, že pochází z jižní Číny, zejména z provincie Guangdong. Po staletí je základem kantonské kuchyně a její kořeny sahají až do starověkých metod vaření a konzervačních technik.Marinované VejceOd PeterPředpokládá se, že technika marinování vajec naměkko v sójové omáčce vznikla v 60. nebo 70. letech 20. století. Přesná osoba nebo zařízení odpovědné za jeho vytvoření není jasné. Je však pravděpodobné, že kuchaři a nadšenci ramen experimentovali s různými způsoby, jak zlepšit zážitek z ramen přidáním dalších chutí a textur do svých misek. Název "Ajitsuke Tamago" se v japonštině překládá jako "ochucené vejce", což zdůrazňuje proces marinování, který dodává vejcím chuť. Tradiční marináda pro Ajitsuke Tamago se skládá ze sójové omáčky, mirinu (sladké rýžové víno) a někdy trochy cukru nebo jiného koření, aby se vytvořila vyvážená a pikantní chuť.Vývar TonkotsuOd PeterPůvod vývaru tonkotsu lze připsat vzestupu kultury ramen v Japonsku po druhé světové válce. Během té doby restauratér jménem Nagahama Yasuji otevřel obchod s ramenem s názvem „Ajitoya“ v Hakata, Fukuoka. Ajitoya se specializoval na servírování nového stylu ramen, který představoval krémový a chutný vývar na bázi vepřového masa, který se nakonec stal známým jako tonkotsu ramen. Nagahama Yasuji vyvinul techniku vaření vepřových kostí po dlouhé hodiny, aby získal jejich bohatou chuť a vytvořil vydatný vývar. Výsledný vývar tonkotsu se lišil od lehčích vývarů na bázi sóji, které se v té době běžněji používaly v ramenu. Tonkotsu ramen ve stylu Hakata si rychle získal popularitu ve Fukuoka a nakonec se rozšířil do dalších částí Japonska.Vetnamské PhoOd PeterPolévka Pho je tradiční vietnamská polévka, která si získala oblibu po celém světě. Historie polévky pho sahá až do počátku 20. století, do doby francouzské kolonizace Vietnamu. Polévka Pho vznikla původně v severním Vietnamu, v oblasti Hanoje, jako pouliční jídlo prodávané prodavači, kteří se pohybovali po ulicích se svými přenosnými kuchyněmi. Předpokládá se, že slovo "pho" vzniklo z francouzského slova "pot-au-feu", což znamená "hrnec na ohni". Původní polévka pho se připravovala z hovězích kostí, které se vařily několik hodin, aby vznikl aromatický vývar. Vývar se pak ochucoval kořením, jako je badyán, skořice a hřebíček, a podával se s rýžovými nudlemi, tenkými plátky hovězího nebo kuřecího masa a čerstvými bylinkami, jako je koriandr a bazalka. Polévka Pho se rychle stala oblíbenou mezi vietnamskou dělnickou třídou, která ji často jedla k snídani nebo obědu. S rostoucí oblibou polévky pho ji začalo prodávat stále více prodejců a nakonec se rozšířila po celé zemi.BorščOd PeterBoršč je polévka, která je tradičně spojována s východoevropskou kuchyní, zejména s kuchyní Ukrajiny, Ruska a Polska. Původ boršče je poněkud nejasný, ale předpokládá se, že vznikl v oblasti východní Evropy, která se dnes nazývá Ukrajina. První zmínky o boršči pocházejí z poloviny 16. století z Ukrajiny. Polévka se připravovala z červené řepy, která byla v té době oblíbenou ingrediencí ukrajinské kuchyně. Název "boršč" pochází z ukrajinského slova "boršč", což znamená "kyselý".Guláš z Černého PivaOd PeterČeský guláš na černém pivu je tradiční české jídlo, které se vaří už po staletí. Je to vydatný guláš z hovězího masa, zeleniny a tmavého piva. Použití tmavého piva v guláši je pro českou kuchyni jedinečné a dodává pokrmu bohatou, robustní chuť. Pokrm se obvykle podává s houskovým knedlíkem a je oblíbeným jídlem v chladnějších měsících. Historie českého guláše na černém pivu je úzce spjata s historií vaření piva v České republice, která má dlouhou a bohatou tradici sahající až do středověku.Hovězí StroganoffOd PeterHovězí Stroganov je klasické ruské jídlo z dušeného hovězího masa a omáčky ze zakysané smetany. Původ hovězího Stroganova není zcela jasný, ale předpokládá se, že jej v polovině 19. století vytvořil kuchař ve službách rodiny Stroganovových, bohaté ruské rodiny se silnými vazbami na císařský dvůr. Původní recept na hovězí Stroganoff obsahoval tenké proužky hovězího masa osmažené na másle a podávané v bohaté omáčce ze zakysané smetany. Postupem času se recept rozšířil o další přísady, jako jsou houby, cibule a hořčice. Oblíbený se stal v Rusku a dalších částech Evropy a nakonec se dostal i do Spojených států, kde se v polovině 20. století stal oblíbeným pokrmem.Milánské RizotoOd PeterMilánské rizoto je klasické italské jídlo, které pochází z italského Milána. Jedná se o krémový a uklidňující pokrm z rýže, který je ochucený šafránem, kořením, které dává pokrmu charakteristickou žlutou barvu. Údajně pochází z 16. století, kdy byl šafrán poprvé přivezen do Milána a stal se oblíbenou ingrediencí místní kuchyně. První zaznamenaný recept na milánské rizoto se objevil v kuchařské knize z roku 1679, kde je pokrm popsán jako směs rýže, vývaru a šafránu. Postupem času se do pokrmu přidávaly další ingredience, jako je cibule, sýr a víno, které zlepšovaly jeho chuť. Risotto Milanese se stalo oblíbeným pokrmem v Miláně a brzy se rozšířilo i do dalších oblastí Itálie.Tacos z Hovězích ŽeberOd PeterVynález kukuřičného plochého chleba je prastarý a sahá až do doby 1500 let př. n. l. do říše Aztéků. Slovo "taco" je však velmi nové, pochází od mexických horníků těžících stříbro v 18. století. Střelný prach byl zabalen do papíru jako "taquito" a před odpálením se vkládal do skal. V té době už bylo tacos známé jako jídlo dělnické třídy, k níž patřili i horníci. Díky tomu se jejich pouliční jídlo nazývalo "tacos de minero", známé také jako "hornické tacos". Jednalo se o kukuřičnou tortillu s pikantní náplní z levných odřezků a orgánů. Tento každodenní pokrm byl sytý, chutný a cenově dostupný.Burgundské HovězíOd PeterBoeuf Bourguignon je tradiční francouzské jídlo, které pochází z francouzského Burgundska. Původ Boeuf Bourguignon sahá až do středověku, kdy rolníci a zemědělci v Burgundsku vařili tvrdé kusy hovězího masa v červeném víně, aby maso změklo. Pokrm se obvykle podával s chlebem nebo bramborami a byl základem regionální kuchyně. Postupem času se recept na Boeuf Bourguignon zdokonaloval a do pokrmu se přidávaly další ingredience, jako je cibule, slanina a houby. Důležitou součástí receptu se stalo také víno, které se používá k přípravě hovězího masa, přičemž mnoho kuchařů používá burgundské víno, které pokrmu dodává výraznou chuť. Na počátku 20. století si Boeuf Bourguignon získal oblibu i mimo Francii díky úsilí kulinářských spisovatelů a šéfkuchařů, jako byli Auguste Escoffier a Julia Childová. Julia Childová zařadila recept na tento pokrm do své slavné kuchařky "Mastering the Art of French Cooking" (Ovládnutí umění francouzské kuchyně), což přispělo k jeho popularizaci ve Spojených státech a dalších zemích.Šanghajský Dušený BůčekOd PeterHong Shao Rou (红烧肉) neboli Šanghajský Dušený Bůček je oblíbené čínské jídlo. Podstatou tohoto receptu je dušení vepřového masa v sójové omáčce a cukru, což omáčce dodává lesklý povrch. Pokrm pochází z čínské provincie Hunan, ale v současnosti je spojován se Šanghajem. Byl oblíbeným pokrmem Mao Ce-tunga, otce zakladatele Číny, a často se označuje jako červené dušené vepřové předsedy Maa.Boloňská OmáčkaOd PeterHistorie boloňské omáčky, známé také jako ragú alla Bolognese, je hluboce zakořeněna v italských kulinářských tradicích. Pochází z města Bologna v regionu Emilia-Romagna v severní Itálii. Omáčka má bohatou a složitou historii, která sahá několik století zpět. Nejstarší známý recept připomínající boloňskou omáčku lze nalézt v kuchařce s názvem „L'Apicio Moderno“, kterou napsal Cesare Lancellotti na konci 18. století. Omáčka však pravděpodobně existovala v nějaké formě i před tím. Předpokládá se, že recept na ragú alla Bolognese se v Bologni předával z generace na generaci a postupem času se vyvíjel a zdokonaloval.Sezamové Trhané KuřeOd PeterTento jednoduchý recept trhané kuře na sezamu vychází z osvědčených postupů asijské kuchyně. S pomocí tlakového hrnce zůstane kuře hydratované a vlhké, přesto se rozpadne bez větší námahy. Okurky jsou skvělým doplňkem dodatečné svěžesti.“Carolina” Trhané VepřovéOd PeterSkvělý recept na vepřové maso ze Severní Karolíny, šťavnaté, uzené a naložené v pikantní octové omáčce. Na tenhle recept můžeme použít vepřovu kýtu nebo plec. Tlakový hrnec tento tvrdý kus masa bez námahy zjemní a doslova se bude rozpadat.Kubánske Černé FazoleOd PeterNěkteří se domnívají, že sušené černé fazole přivezli na Kubu Španělé, kteří zavedli pokrm "Moros con Cristianos" (černé fazole s rýží). Zobrazení španělské okupace Maury. Černé fazole představují "Moros" (Maury) a bílá rýže křesťany, v tomto případě Španěly bojující proti okupaci. Recept byl tak oblíbený, že se stal základem kubánské kuchyně.Frankfurtská PolévkaOd PeterJedná se o tradiční a neuvěřitelně chutnou českou polévku, jejíž název může být zavádějící, frankfurtská polévka! Přichází s chutí česneku a sladké mleté papriky a na hladině plavou klobásy. Proč se ale nazývá Frankfurtská když se Frankfurt nenachází v České republice?Kuřecí AdoboOd PeterPodstatou adobo je proces vaření, nikoliv recept. Na mírném ohni se zjemňuje štiplavý ocet, který zesiluje chuť masa a vytváří hedvábnou, lahodnou omáčku, která se vždy podává s voňavou bílou rýží. Jedná se o skutečně velkolepý a velmi jedinečný recept. Tento pokrm se doporučuje podávat s rýží.Dal MakhaniOd PeterDal Makhani pochází ze západní části Paňdžábu (dnes v Pákistánu). V Péšávaru se tento recept podává s nekvašeným plochým chlebem. Recept pochází ze 40. let 20. století. Když po rozdělení Indie a Pákistánu překročili Pešávarci hranice, přivezli tento recept do Indie. S pomocí tlakového hrnce z něj připravíte opravdu chutný a zdravý oběd nebo večeři.Mysore RasamOd PeterPolévka Mysore Rasam je pro nás v Evropě naprosto cizí. Objevil jsem ji díky směsi koření rasam, kterou mi daroval kolega. Recept na tuto polévku je poměrně snadný a s pomocí tlakového hrnce ji lze připravit během několika minut. Tento recept pochází z města Mysore, proto se jmenuje Mysore Rasam. Velmi specifické na této variantě je použití kokosu.Hrachová PolévkaOd PeterS pomocí tlakového hrnce je hrachová polévka hotová za několik minut. Pokud vynecháte maso, získáte skvělý vegetariánský pokrm. Přidání uzené šunky však celému pokrmu dodá velmi příjemnou komplexnost. Je to skvělý recept pro náročné týdny, protože je velmi sytý. Hustotu polévky můžete regulovat přidáním většího nebo menšího množství vody.Cizrna se ŠpenátemOd PeterCizrna je velice zdravá a chutná surovina, tak proč nezkusit tenhle španělský recept na andaluskou cizrnu se špenátem. Existuje mnoho receptů a verzí tohoto vegetariánského jídla, ale nejčastěji se ochucuje česnekem, olivovým olejem, rajčaty, paprikou, octem a kmínem. Po španělsky "espinacas con garbanzos" se ve Španělsku podávají během chladnějších měsíců servírované za tepla, často s chlebem jako příloha.
