Původ smažených nudlí kimči sahá až do počátku 20. století, kdy se v Koreji usadili čínští přistěhovalci a přinesli s sebou své tradiční pokrmy. Postupem času se tato jídla přizpůsobila místním chutím a surovinám a vznikla tak korejsko-čínská kuchyně. Smažené nudle kimči se staly obzvláště populární v 60. a 70. letech 20. století, kdy se v korejských městech začaly objevovat korejsko-čínské restaurace. Tento pokrm je variací pokrmu známého jako „jjajangmyeon“ v korejštině, je oblíbeným korejsko-čínským pokrmem, který kombinuje pikantní a pikantní chuť kimči s pikantní chutí smažených nudlí.
Sýrové toasty s kimči jsou populárním druhem jídla, které kombinuje korejskou základní potravinu kimči se sýrovými toasty západního světa. Přesný původ tohoto pokrmu není jasný, ale předpokládá se, že se objevil v Jižní Koreji v roce 2000 jako součást rostoucího trendu korejské moderní kuchyně. Toasty se sýrem kimči se staly v Jižní Koreji oblíbenou svačinou nebo lehkým jídlem a získaly si oblibu i v jiných částech světa, zejména v oblastech s velkým počtem korejského obyvatelstva nebo velkým zájmem o korejskou kuchyni. Často se podává v kavárnách, restauracích nebo pouličních stáncích a lze si ho snadno připravit i doma.
Earliest recorded instances of cookies dates back to Persia in the 7th century AD, where they were often served to guests with tea. Cookies eventually made their way to Europe through the Muslim conquests, and by the Middle Ages, various types of cookies were being made throughout the continent. The modern cookie, as we know it today, is thought to have originated in the United States in the 18th century, where Dutch settlers brought their tradition of making „koekjes,“ or small cakes, to New Amsterdam (now known as New York City). Over time, these „koekjes“ evolved into the cookies we know and love today, with countless variations and flavors.
Kimči je tradiční korejský fermentovaný pokrm, který se konzumuje již více než tisíc let. Vyrábí se kvašením zeleniny, jako je zelí napa, ředkvičky, šalvěj nebo okurky, spolu s kořením, solí a dalšími přísadami. Původ kimči sahá až do dávných dob, kdy lidé v Koreji uchovávali zeleninu solením a skladováním v hliněných nádobách. Postupem času se tento proces vyvinul v kvašení zeleniny s kořením, čímž vznikla chutná a zdravá potravina. Kimči bylo důležitou součástí korejské stravy, zejména v zimních měsících, kdy bylo čerstvé zeleniny málo. Bylo také považováno za léčivou potravinu, která pomáhala předcházet nemocem a zlepšovala trávení. V 16. století se kimči v Koreji stalo ještě populárnějším po objevení chilli papriček, které pokrmu dodaly pikantní nádech. Používání chilli papriček mělo také zdravotní účinky, protože pomáhalo zvyšovat krevní oběh a zlepšovat trávení.
Polévka Pho je tradiční vietnamská polévka, která si získala oblibu po celém světě. Historie polévky pho sahá až do počátku 20. století, do doby francouzské kolonizace Vietnamu. Polévka Pho vznikla původně v severním Vietnamu, v oblasti Hanoje, jako pouliční jídlo prodávané prodavači, kteří se pohybovali po ulicích se svými přenosnými kuchyněmi. Předpokládá se, že slovo „pho“ vzniklo z francouzského slova „pot-au-feu“, což znamená „hrnec na ohni“. Původní polévka pho se připravovala z hovězích kostí, které se vařily několik hodin, aby vznikl aromatický vývar. Vývar se pak ochucoval kořením, jako je badyán, skořice a hřebíček, a podával se s rýžovými nudlemi, tenkými plátky hovězího nebo kuřecího masa a čerstvými bylinkami, jako je koriandr a bazalka. Polévka Pho se rychle stala oblíbenou mezi vietnamskou dělnickou třídou, která ji často jedla k snídani nebo obědu. S rostoucí oblibou polévky pho ji začalo prodávat stále více prodejců a nakonec se rozšířila po celé zemi.
Boršč je polévka, která je tradičně spojována s východoevropskou kuchyní, zejména s kuchyní Ukrajiny, Ruska a Polska. Původ boršče je poněkud nejasný, ale předpokládá se, že vznikl v oblasti východní Evropy, která se dnes nazývá Ukrajina. První zmínky o boršči pocházejí z poloviny 16. století z Ukrajiny. Polévka se připravovala z červené řepy, která byla v té době oblíbenou ingrediencí ukrajinské kuchyně. Název „boršč“ pochází z ukrajinského slova „boršč“, což znamená „kyselý“.
Historie sichuanského tofu Mapo sahá až do konce 19. století, do doby dynastie Čching. Pokrm vytvořila žena jménem Chen Mapo, která byla majitelkou malé restaurace v provincii Sečuán. Chen Mapo byla známá svými vynikajícími pokrmy z tofu a vytvořila tofu Sichuan Mapo jako způsob, jak využít zbytky surovin a uspokojit své zákazníky. Název „Mapo“ pochází z přezdívky Chen Mapo, což v sečuánském dialektu znamená „stará žena s pihami“. Legenda praví, že Chen Mapo byla známá pro svou vrásčitou tvář, ale její pokrmy z tofu byly tak chutné, že lidé navzdory jejímu vzhledu do její restaurace stále chodili.
Historie smažené rýže s vejcem není zcela jasná. Smažená rýže je pokrm, který pochází z Číny, a předpokládá se, že i smažená rýže s vejcem mohla vzniknout tam. Jedna z teorií předpokládá, že smažená rýže byla poprvé vytvořena za čínské dynastie Suej (581-618 n. l.), zatímco jiní se domnívají, že mohla vzniknout za dynastie Sung (960-1279 n. l.). Smažená rýže se prý stala obzvláště oblíbenou za dynastie Ming (1368-1644 n. l.), kdy se podávala jako snídaňový pokrm. Postupem času se pokrm rozšířil do dalších částí Asie i mimo ni a v různých oblastech a kulturách vznikly jeho varianty.
Český guláš na černém pivu je tradiční české jídlo, které se vaří už po staletí. Je to vydatný guláš z hovězího masa, zeleniny a tmavého piva. Použití tmavého piva v guláši je pro českou kuchyni jedinečné a dodává pokrmu bohatou, robustní chuť. Pokrm se obvykle podává s houskovým knedlíkem a je oblíbeným jídlem v chladnějších měsících. Historie českého guláše na černém pivu je úzce spjata s historií vaření piva v České republice, která má dlouhou a bohatou tradici sahající až do středověku.
Hovězí Stroganov je klasické ruské jídlo z dušeného hovězího masa a omáčky ze zakysané smetany. Původ hovězího Stroganova není zcela jasný, ale předpokládá se, že jej v polovině 19. století vytvořil kuchař ve službách rodiny Stroganovových, bohaté ruské rodiny se silnými vazbami na císařský dvůr. Původní recept na hovězí Stroganoff obsahoval tenké proužky hovězího masa osmažené na másle a podávané v bohaté omáčce ze zakysané smetany. Postupem času se recept rozšířil o další přísady, jako jsou houby, cibule a hořčice. Oblíbený se stal v Rusku a dalších částech Evropy a nakonec se dostal i do Spojených států, kde se v polovině 20. století stal oblíbeným pokrmem.
